Ahoj, jmenuji se Jakub a o Japonsko se zajímám už téměř 7 let. Všechno to začalo v době, kdy jsem nastoupil na vysokou školu (rok 2014). Bavil jsem se s jedním svým kamarádem, který mi řekl, že začal poslední dobou sledovat anime, a doporučil mi, ať se podívám na Death Note. Anime jsem v té době nijak nesledoval, naposledy tak Pokémony, ještě když je v 90. letech vysílala televize Nova, a od Ghibli jsem viděl Princeznu Mononoke.

Co je Death Note, jsem věděl, protože při vydání bylo velmi populární a reference na něj jsem viděl i po roce 2010. Začal jsem jej sledovat během večerů na kolejích (používal jsem přehrávač KODI a na něm nainstalovaný modul Stream Cinema) a ten příběh mě uchvátil. Když jsem jej dokoukal, pustil jsem si nějaké další anime, které v nabídce Stream Cinema bylo, a tím začala má anime éra.

O pár let později, konkrétně v roce 2018, jsem se odstěhoval do Prahy za prací. Rád jsem se ve volném čase procházel po městě a objevoval zajímavá místa. Jednou jsem zašel na Letenskou pláň a pozoroval centrum u metronomu. Vedle mě se zastavila nějaká turistka z Asie, která stejně jako já obdivovala ten výhled. Dali jsme se spolu do řeči a ukázalo se, že je to Japonka, která cestuje po Čechách. Samozřejmě jsem se jí musel pochlubit pár frázemi v japonštině, které znám, jako je “Nani”, “Soudesune”, “Baka” atd., což ji pobavilo.

Řekl jsem jí, že můj sen je se jednoho dne podívat do Japonska. „To je krásný sen a určitě jej musíš zrealizovat,“ odpověděla a dodala, že pokud chci poznat “pravé Japonsko”, tak klíčem je umět japonsky. V té době jsem si to neuvědomil, ale tahle věta mi změnila život. Pár týdnů poté mi telefon doporučil aplikaci na studium hiragany a katakany. Ze zvědavosti jsem si ji stáhl a během měsíce se naučil číst a psát obě tyto fonetické abecedy. Poté jsem začal používat Duolingo a Memrise, abych se naučil první slova a fráze.

Uběhlo pár měsíců, měl jsem už nějakou slovní zásobu a věděl jsem, že pokud chci s japonštinou pokračovat, budu potřebovat pomoc. Přihlásil jsem se na skupinové kurzy, které pořádá Česko-japonská společnost v Praze. Zde jsem shodou okolností potkal druhého Kubu. Společně jsme pokročili s naší japonštinou a domluvili se na cestě do Japonska. Poprvé jsme měli letět v dubnu 2020. Bohužel, kvůli pandemii covidu se to nepodařilo.

Čekali jsme proto 3 roky, až jsme konečně v prosinci 2022 odletěli. Strávili jsme v Japonsku 3 týdny a oslavili zde Vánoce. Všechno pro mě bylo nové, fascinující a skvělé. Zkrátka samá superlativa. Věděl jsem, že jsem našel to, co jsem někde ve skrytu duše hledal. Věděl jsem, že chci tuto zemi procestovat skrz naskrz a co nejvíce se o ní naučit. Dal jsem si slib, že budu do Japonska cestovat každý rok.

Je 30. listopadu 2024, před 2 týdny jsem se vrátil ze své třetí cesty a další mě čeká v únoru 2025.